Jak jsme vytvářeli virtuální výstavu

Publikováno 13. prosince 2015

Odpovědností norských kolegů z organizace Stiftelsen Arkivet v projektu Knihy znovu nalezené je kromě jiného uspořádat jeden ze dvou závěrečných odborných seminářů a vytvořit virtuální výstavu, skrze kterou bychom rádi informovali o projektu a našich poznatcích širší publikum.

V květnu 2015 jsme na společném workshopu definovali kritéria, která má virtuální výstava splňovat:

  1. Forma virtuální výstavy má být neotřelá.
  2. V první řadě má vyvolat zájem (70 %), v druhé řadě předávat faktické informace (30 %).
  3. Má oslovit širokou veřejnost, odborné veřejnosti (knihovníci, historici, sociologové) bude určena až v druhé řadě.
  4. Obsahově má akcentovat spíše kontext a konkrétní příklady konfiskace knih během a po 2. světové válce, než se soustředit na informace o probíhajícím projektu a výzkumu. Druhé téma (informace o projektu a výzkumu) mohou být zahrnuty v případě, že budou ztvárněny mediálně neotřelou formou, která vzbudí zájem. V opačném případě je možné návštěvníky výstavy přesměrovat na webové stránky projektu, kde jsou tyto informace bohatě pokryty.
  5. Prezentované informace nemusí mít konečnou platnost, měly by vést k zamyšlení uživatele nad tématem nebo je dokonce podnítit k vlastní aktivitě (aby se lidé podívali do vlastních knih, zda obsahují provenienční znaky, nebo je přímo nasměrovat na vědce, kteří jsou do projektu zapojeni).
  6. Technické řešení by mělo vydržet následující max. 3 roky. Pokud by mělo vydržet déle, bylo by třeba dalších finančních prostředků.
  7. Pro zvyšování povědomí o projektu virtuální výstavy je třeba využít možnosti virální komunikace (především sdílet informaci na sociálních sítích).
  8. Virtuální výstava by měla porovnat české (resp. československé) okolnosti tématu konfiskovaných knih s norským prostředím (např. rozdílnosti/podobnosti).

Většinu z těchto kritérii jsme splnili, některé však byly v průběhu celého procesu zrevidované. Je např. zřejmé, že reálné publikum výstavy jsou spíše “zainteresovaní dospělí" a profesionálové než nejširší veřejnost, která zahrnuje např. školní třídy. Projekt Knihy znovu nalezené je o historickém výzkumu, který právě probíhá. Až do poslední chvíle při tvorbě virtuální výstavy nebyl výzkum dokončen a nebylo také kompletně zaevidováno vytyčených 12 000 knih. Navíc výstavním objektem je kniha, což je těžké na uchopení ve virtuálním prostředí. To vše ovlivnilo proces designování virtuání výstavy. Virtuální výstava musí fungovat ve třech jazykových verzích. Proto bylo třeba zvolit snadno přeložitelné formy obsahu – virtuální výstava je proto složena z fotografií, textu a videa namísto grafů a animací.

Tvorba uživatelského rozhraní a obsahu je ve své konečné fázi. Rozhraní má originální a jednoduchou navigaci a na první pohled je vizuálně bohaté. Obsah je rozdělen do následujích 7 kapitol:

  1. Kihy znovu nalezené – Úvod do problematiky, který si klade za cíl vzbudit o téma zájem.
  2. Kontext – Představení historického pozadí 2. světové války a poválečného období, jehož cílem je situovat výstavu a projekt v širším kontextu, který by mohl být relevantní pro publikum knihovníků.
  3. Časová osa – Chronologický přehled milníků spojených s projektem a konfiskací knih, jejichž cílem je představit podobnosti a odlišnosti mezi norským a českým historickým kontextem.
  4. Knihy – Svědci událostí. Příklady z 12 000 zkatalogizovaných knih, jak z válečného, tak z poválečného období v evropském a českém kontextu.
  5. Provenienční znaky – Ukázka z provenienčních znaků z 12000 zaevidovaných knih, která dokladá rozličnost razítek a exlibris a množství knih, jež jsme zpracovali.
  6. Proces – Představení různých fází knihovnické práce, jehož cílem je vyvolat zájem o probíhající proces zaevidování knih.
  7. O projektu – Krátké seznámení s řešiteli projektu a způsoby, kterými jsme dosahovali vytyčených cílů.

Rozhraní virtuální výstavy je vytvořeno tak, aby bylo možné výstavu plynule procházet jako u exponátů na fyzické výstavě – umožňuje postupné procházení, ale i volné zkoumání. Toho jsme docílili díky prostorové navigaci pomocí zajímavých fotografií, které fungují jako odkazy. Odklonili jsme se od tradiční slovní navigace, která je sice přítomná, ale není tak na očích. Sám uživatel si může dávkovat informace pomocí sofistikovaného rozklikávání.

Nezobrazujeme všechny informace naráz, ale umožňujeme uživateli, aby prozkoumával téma do takové hloubky, kterou potřebuje. Rozklikávání rovněž umožňuje interagovat s prostředím, protože uživatel není nucen číst všechny dostupné texty.

V současné době se zvyšuje podíl těch, kteří internet nenavštěvují pouze přes počítače, ale skrze mobilní zaření, bylo třeba najít takové řešené, které bude fungovat jak na počítači, tak na telefonech a tabletech. Snažili jsme se najít takové řešení, jehož používání je stejné na všech typech zařízení, aby se uživatel nemusel učit různé typy navigace a nemusel si zvykat na odlišný obsah. Přesto je však verze pro počítače bohatší – přidali jsme další způsob navigace a např. pojetí časové osy je interaktivnější.

Virtuální výstava neexistuje jen na webových stránkách projektu, ale je propojena s dynamickým prostředím Facebooku (norského). O výstavě chceme založit i stránku na Wikipedii, abychom projekt virtuální výstavy učinili transparentnější a otevřený dialogu, protože si myslíme, že otevřenost patří ke sdílení znalostí. Chceme tak propojit námi vytvořený obsah s kolektivním akspektem (Facebook, Wikipedia).

Screenshot of virtual exhibit