Československé knihovnictví a Národní knihovna v průběhu druhé světové války
Publikováno 19. srpna 2015
Období nacistické okupace Československa znamenalo pro československé knihovnictví velké ztráty a to v několika etapách. Po vyhlášení Mnichovské dohody se podařilo do vnitrozemí evakuovat pouhou část knih, povětšinou klášterní a zámecké knihovny zůstaly v odtržených územích.
Druhá etapa proběhla ve znamení knihovní očisty, kdy byla ze všech studijních, veřejných i školních knihoven odstraněna závadná literatura. Jednalo se nejen o díla židovských autorů a politických emigrantů, ale i o literaturu zednářskou, legionářskou, socialistickou, o díla francouzských, anglických a ruských autorů, pokud se nejednalo o klasiky světové literatury alespoň třicet let mrtvé. Vedle toho se na index dostala i literatura astrologická, prorocká, díla vlastenecká ad.
Třetí etapa nastala po uzavření vysokých škol. Karlova univerzita v Praze přišla o téměř půl milionu svazků, České vysoké učení technické o 60.000 svazků, Akademie výtvarných umění o 2.500 svazků, Masarykova univerzita o cca čtvrt milionu svazků, ušetřeny nezůstaly ani knihovny vysokých škol zemědělských nebo Cyrilo-metodějské fakulty bohoslovecké v Olomouci.
Poznamenány byly i knihovny organizací administrativních či soukromých. Zkonfiskována byla knihovna ministerstva zahraničních věcí, jejíž část byla odvezena do Berlína, knihovna ministerstva financí, zkonfiskovány byly knihovny československých vyslanectví a generálních konsulátů, zabavena byla lužická knihovna knihovníka Národního muzea Františka Páty, ztrátami byla postižena i knihovna Náprstkova muzea.1
Katastrofa postihla i knihovnu Československé obce sokolské, čítající 30.000 svazků. Po rozpuštění Sokola byla jeho knihovna zabavena, část odborné literatury si vybral německý Institut für Leibesübungen, zbytek byl dán do stoupy. K tomu je třeba přičíst knihovny jednotlivých sokolských jednot, těch bylo téměř 3.000, naprostá většina z nich měla svou vlastní knihovnu, která byla odevzdána pod policejním dohledem do sběrných surovin, stejně jako celý náklad nakladatelství Československé obce sokolské.2
Celkové škody československého knihovnictví byly vyčísleny v roce 1946 následovně: zcela nebo částečně bylo poškozeno 9.508 obecních knihoven, které za války ztratily 3,337.819 svazků v ceně cca 166,890.000 Kčs, k tomu přistoupily ještě škody na budovách a zařízení knihoven v celkové částce 12,160.000 Kčs.3
Dne 17. listopadu 1939 došlo vyhláškou říšského protektora k uzavření českých vysokých škol. NUK byla obsazena příslušníky SS a na čas uzavřena. Funkce ředitele knihovny zůstala sice formálně zachována, vykonával jí v letech 1939-1945 bratr orientalisty Bedřicha Hrozného – Jindřich Hrozný, nicméně o všem rozhodoval dosazený říšský komisař. Na této pozici se vystřídali v průběhu války tři – historik Heinz Zatschek, ředitel tehdejší Státní pruské knihovny v Berlíně Josef Becker a nakonec knihovník Carl Wehmer. Od 11. prosince 1939 byla knihovna sice znovu otevřená, nicméně pouze pro německé studenty a profesory. Čeští čtenáři měli do knihovny přístup pouze na zvláštní povolení německého komisaře. V srpnu 1941 byl změněn název knihovny na Zemskou a universitní knihovnu (Landes- und Universitätsbibliothek), dosud samostatná Slovanská knihovna k ní byla připojena v roce 1942 jako slovanské oddělení.4
Samotná NUK, potažmo ZUK nezaznamenala velké ztráty, velkých akcí však ušetřena nebyla. Deponovány zde byly v průběhu války knihovna T. G. Masaryka, knihovna Národního shromáždění, nezkonfiskovaná část knihovny ministerstva zahraničních věcí, roudnická lobkovická knihovna, knihovna Emauzského kláštera, knihovna Milosrdných bratří, knihovna Královské české společnosti nauk, olomoucké židovské knihovny, francouzského gymnázia ad. V poválečném období byly tyto knihovny vraceny původním majitelům, pakliže nedošlo k jejich zpracování. Na to však již nezbylo příliš času.5
Po zkušenostech z německých knihoven začaly být fondy NUK v průběhu války evakuovány před nebezpečím náletů. Dočasné útočiště nalezly na několika místech: na Karlštejně, Zlaté Koruně, Pohledu u Havlíčkova Brodu nebo Horažďovicích. Do Zlaté Koruny bylo odvezeno celkem 399.716 svazků knih – dohromady asi 40 vagonů. Z knihovny ministerstva zahraničních věcí se jednalo o 34.830 svazků, z Národní knihovny 34.860 svazků (konservační oddělení Národní a universitní knihovny), 30.567 svazků z knihovny České akademie věd a umění, 77.771 svazků roudnické lobkovické knihovny, 88.110 parlamentní knihovny, 10.878 svazků židovské knihovny, 46.900 svazků knihovny Královské české společnosti nauk a 63.810 svazků knihovny benediktinů v Emauzích. Do Pohledu bylo evakuováno 82.201 svazků – Lobkovická knihovna pražská a teologická literatura NUK. Na Karlštejn 10.824 svazků rukopisů, starých tisků, inkunábulí a listin z majetku NUK. Do Horažďovic pak bylo evakuováno 22.620 svazků různých oddělení NUK. Vedle evakuace na „venkov“ byly stěhovány tisky z vrchních pater Klementina do nižších pater a přízemí – dohromady přes jeden milion svazků.6 Jak je patrné, už jenom tyto úkoly byly při personálním obsazení knihovny, která čítala méně než 200 zaměstnanců7, velmi náročné. Z Pohledu u Havlíčkova Brodu byly knihy dopraveny do Klementina do konce roku 1945, stejně jako z Karlštejna. Ze Zlaté Koruny dalo ministerstvo zahraničních věcí odvézt svou knihovnu, ostatní knihy musely zůstat na místě pro nedostatek dopravních prostředků. Z Horažďovic byly knihy převezeny zpět až počátkem roku 1946. Knihovnu se podařilo uvést do částečného provozu již 12. května, výpůjční doba byla od 8 do 12.45, plný provoz byl zahájen až po skončení přemisťovacích prací 1. října, knihovna pak byla otevřena od 8 do 12.30 a od 14 do 18.30 hodin.8 Knihovna doznala i personálních změn, kdy byl „odejit“ protektorátní ředitel, na jeho místo nastoupil už 9. května Josef Bečka.
1. ČERNÁ, Marie, L. Škody na československých knihovnách a archivech, válkou zaviněné. In: Knihovna, roč. 1, č. 10, 1946, s. 301-304, zde s. 301-302.↩
2. Tamtéž, s. 303.↩
3. Lidové knihovnictví od května 1945 do května 1946. In: Knihovna, roč. 1, č. 7-8, 1946, s. 246-247, zde s. 246.↩
4. FALTYSOVÁ, Vlasta (ed.). Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny České republiky od prvotisků do konce 19. století. Praha: Národní knihovna České republiky, 2006.↩
5. ČERNÁ, Škody, s. 303.↩
6. Archiv Národní knihovny (dále jen ANK), Výroční zprávy, Výroční zpráva Národní a universitní knihovny 1945, s. 19-20.↩
7. V současnosti disponuje NK ČR zhruba 450 zaměstnanci.↩
8. ANK, Výroční zprávy, Výroční zpráva 1945↩
