Publikováno 24. září 2016
Dne 8. dubna 1940 se konalo poslední setkání norského řádu zednářů v Stamhuset v Oslu před tím, než byla budova zabavena německými okupanty v Norsku. Němečtí vojáci byli v Stamhuset ubytováni na krátkou dobu. Když byli později vojáci rozmístěni jinde, norští svobodní zednáři udrželi správu své vlastní budovy, dokud byl Vidkun Quisling jmenován premiérem dne 1. února 1942 a zadal tento dům říšskému komisaři Terbovenovi. Během tohoto období byla celá řada rituálních předmětů, knih, uměleckých děl a dalších artefaktů odebrána z domu a ukradena.
Norský Řád svobodných zednářů má kořeny v polovině 19. století. Předtím existoval oddělený norský Řád svobodných zednářů nesoucí název Norská velká lóže svobodných zednářů, která náležela pod švédské zednáře. Lóže byla založena v roce 1856. V roce 1890 se stal Stamhuset, postavený v Oslu, centrem zednářů a prostorem pro jejich slavnosti. Dnešní norský Řád svobodných zednářů byl založen v následujícím roce, v roce 1891. Od té doby byl název lóže v Oslu Norská velká lóže svobodných zednářů. Lóže byly založeny i v dalších velkých městech v Norsku.
Stamhuset v Oslu byl vysvěcen v roce 1894; Byla to velká budova o několika patrech, bohatě zdobená jemnými materiály z různých kamenů a druhů dřeva, kromě četných uměleckých objektů jako jsou sochy a obrazy. V rámci pobytu německého vojska v roce 1940, byla zničena část inventáře budovy. Když Nasjonal Samling [strana národní jednoty] převzala budovu v roce 1942, byla přestavěna. Díky své atraktivní poloze v centru Osla, byl Stamhuset poskytnut jako vhodný prostor pro NS, která ji označila za dům strany.
V roce 1935 byli svobodní zednáři v Německu zakázáni. Řád svobodných zednářů byl zrušen a zednáři pronásledováni. Nicméně nacisti projevili velký zájem o zednářskou literaturu, artefakty a budovy. Zednářské artefakty byly vystaveny na výstavách určených k varování veřejnosti v Německu a literatura se shromáždila ve velké vědecké knihovně v Berlíně, kde byla studována jako nepřátelská. Ti, kteří studovali nepřítele, se nazývali Gegnerforscher, a kromě toho studovali také komunistické, socialistické, židovské a jiné dokumenty psané nepřáteli nacismu.
Dne 20. září 1940 bylo norské zednářství zrušeno a o měsíc později začalo mapování knihovny norského řádu. Známým norským fašistou, antisemitou a bojovníkem proti zlu zednářství v té době byl architekt Eugene Nielsen. V roce 1928 založil vlastní vydavatelství, Antiforlaget A / S, k publikování a distribuci antisemitské a anti-zednářské literatury v norštině. Vydal přeloženou německou anti-zednářskou knihu Ericha Ludendorffa: Frimureriets avsløring [Zednářské odhalení]. Nielsen nebyl sám. V letech před a během druhé světové války, bylo v Norsku zveřejněno množství anti-zednářských knih. Knihy měly názvy jako Vekk med frimureriet [Zrušit zednářství] (1936) a Bak frimureriets kulisser [Za zdmi zednářství] (1944). V roce 1942 oddělení tisku a propagandy NS vydalo knihu Frimureriets hemmelighet. Avsløringer bygget på autentisk materiale fra de beslaglagte frimurerarkiver i Oslo, M. M. [Svobodné zednářství je tajemství. Odhalení postavené na autentických materiálech ze zadržených zednářských archivů v Oslu, atd].
Eugen Nielsen nebyl členem NS, ale SD (Sicherheitsdienst) ho vybrala ke zkatalogizování zednářské knihovny v Stamhuset. O šest měsíců později vedoucí RSHA (Reichssicherheitshauptamt) vědecké knihovny v Berlíně Karl Burmester se přišel do Osla podívat na zednářské sbírky. Nařídil je všechny zaslat do Berlína. Řádová knihovna v Stamhuset obsahovala literaturu v norštině, dánštině, švédštině, angličtině, francouzštině a němčině. Při vypuknutí války knihovna obsahovala 5,916 publikací; Svobodní zednáři sami počítali, že asi 4500 z nich bylo zasláno do zahraničí. Jsou si také jisti, že Bible Fredericka V., která byla první biblí vytištěnou ve skandinávském jazyce, byla mezi materiály zaslanými do Berlína. Od té doby není možné ji nalézt.
V roce 1943 byly knihy přesunuty z knihovny RSHA v Berlíně do paláce Fürstenstein i Schlesien. Palác byl používán jako sklad pro skladování materiálů, které musely být chráněny před bombami Spojenců. Později byly zachráněny stovky tisíc knih, archivů a jiných písemností z německých měst po intenzivním bombardování Spojenců v posledních letech války. Obrovské množství knih apod. bylo umístěno v pohraničí mezi Německem a Československem a Německem a Polskem. Staré zámky v zázemí byly mimo jiné použity jako skladiště. Obrovské množství písemných materiálů zde zůstalo až do skončení války a to, co se stalo s materiálem, který byl nalezen na jejich území, záleželo na tom, pod čím vlivem byla daná země – pod Sovětským svazem nebo Spojenci.
V roce 1947 se část zajištěného materiálu vrátila do norské zednářské lóže z Archival Depot v Offenbachu. V roce 2009 byla vrácena další část sbírek z Poznaně v Polsku, kde university našly obrovské množství zednářské literatury ve svých sbírkách. Stále existuje několik částí norské sbírky nacházející se v různých částech Evropy. Norští svobodní zednáři aktivně usilují o repatriaci, aby se všechny knihy z roku 1940 vrátily do Norska. My ještě nevíme, kolik norských zednářských knih lze nalézt ve sbírkách Národní knihovny České republiky, ale až dosud jich bylo nalezeno sedm. Výzkum provenience týkající se razítek a ex libris ukázal, že knihy pocházejí z norské lóže, i když nejsou napsány v norštině.