Publikováno 17. ledna 2017
Jednou z aktivit v prodloužení projektu bylo natočení propagačního videa. Před samotným natáčením jsme si museli zodpovědět několik obecných otázek, zejména to, co videem chceme říci, k čemu bude video sloužit a koho chceme oslovit. Naším cílem je oslovit širokou veřejnost, přilákat pozornost k projektu, ukázat, kolik práce jsme v projektu udělali, vytvořit video, které bude možné použít jako seznámení s projektem a které navodí atmosféru během edukačních programů, které se uskuteční v březnu 2017 v Norsku a v České republice.
Měli jsme v zásadě dvě možnosti, jak projekt prezentovat. První z nich bylo vytvořit video, kde by vystupovali hlavní aktéři projektu a představovali jednotlivé cíle, činnosti, aktivity a výstupy. Druhou možností bylo ztvárnit příběh jedné knihy, která bude zastupovat všechny ostatní, příběh, v němž knihovníci vyzdvihují knihy s pohnutým osudem, které nikdo nemohl číst, ze stínu depozitáře a přinášejí je ke svým čtenářům. Rozhodli jsme se pro druhou možnost, protože první koncepce odpovídala tomu, jak jsme projekt prezentovali na webových stránkách a v českých i zahraničních médiích.
Začali jsme spolupracovat se Štěpánem Waitem, který vystudoval fotografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a režii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Společně jsme se shodli na tom, že chceme vytvořit video, v němž budeme klást důraz na krásné záběry knih a které bude doplněné komentářem.
Stáli jsme před otázkou, která kniha bude naší hlavní hrdinkou. Vybrali jsme knihu Freimaurerei und Politik im Zeitalter der Französischen Revolution - Zednářství a politika v období francouzské revoluce, kterou napsal Adolf Rossberg a vydalo nacistické nakladatelství Nordland-Verlag v roce 1942. Měli jsme pro to několik důvodů. Původním vlastníkem knihy byl profesor Gregor Schwarz-Bostunitsch, jedna z velmi rozporuplných postav první poloviny 20. století. Kyjevský rodák Schwarz-Bostunitsch byl vášnivým okultistou, naturalizovaným Němcem, který se etabloval coby vášnivý propagátor teorií židovsko-zednářsko-bolševického spiknutí. Je zajímavou osobou, která je typickým produktem doby, ve které žil. Díky hustě psaným poznámkám můžeme potvrdit, že Schwarz-Bostunitsch Rossbergovu knihu četl krátce po vydání, na cestě z Řezna do Marburgu v druhé polovině roku 1942. Bostunitschovy podrobné vpisky ukazují nejen rozsáhlé vědomosti v oboru, ale také potvrzují, že Rossberga osobně znal. Na několika místech pak poznamenává, že různé informace důležité pro vydání díla čerpal autor právě od něj. Styky obou dokládá i Rossbergovo parte vlepené do knihy. Díky vlepenému parte a rukou psaným poznámkám je kniha zajímavým objektem sama o sobě.
Poté vznikla první verze scénáře, která přibližuje povahu a osudy rezervních fondů Národní knihovny, ve kterých se knihy nalézají. V jeden moment se na scéně objeví hlavní hrdinka a postupuje z ruky do ruky knihovníkům, které ji nejdříve vyberou ze skladu, očistí a zkatalogizují. Následně si knihu půjčuje badatel a pečlivě ji studuje. V závěru videa ve stručnosti představujeme projekt Knihy znovu nalezené. Je třeba říci, že nad podobou komentáře probíhaly bouřlivé diskuse a nebylo vůbec snadné jej zformulovat. Neustále jsme museli mít na paměti účel videa a bylo zřejmé, že do komentáře se nevejde vše, co bychom chtěli říci.
Pro samotné natáčení byly vyhrazeny celé dva dny na začátku prosince 2016. Pracovali jsme velmi intenzivně a téměř bez oddechu. První den jsme natáčeli v budově Národní knihovny v Hostivaři. Nejprve jsme točili očistu knih, poté půjčování knihy ve studovně, následně katalogizaci a na konci jsme natáčeli v několika depozitářích. Druhý den jsme jeli do depozitáře v Neratovicích, kde jsme natáčeli rezervní fondy a třídění knih pro následné zpracování. Na tomto místě bych ráda poděkovala všem pracovníkům Národní knihovny, kteří se natáčení účastnili, protože spolupráce s nimi byla jednoduše výtečná a díky nim během natáčení panovala příjemná atmosféra.