Severočeské zámky: úložiště dokumentů a knih
Publikováno 26. srpna 2015
Čtyři severočeské zámky se na krátkou dobu na konci druhé světové války staly útočištěm dokumentů a knih vyrabovaných nacistickými organizacemi prakticky z celé Evropy. Zámky částečně spojuje minulost slavných i méně slavných rodů, rozhodně však velmi pohnutý poválečný osud, podívejme se stručně na jejich historii.
Nový Berštejn
Zámek nechal postavit v letech 1553-1567 Adam Berka z Dubé. Postupně se ocitl ve vlastnictví rodu Valdštejnů, Buttlerů či Sweets-Sporck.1 Zámek nakonec vlastnili až do první pozemkové reformy Valdštejnové.
V roce 1920 se novým majitelem stal Tomáš Maglič, generální rada Škodových závodů, který jej vlastnil až do roku 1935, kdy jej koupila Růžena Jiratová-Kabátová, ta investovala nemalé prostředky do jeho rekonstrukce, zámek se stal útočištěm prvorepublikové smetánky. V průběhu války byl zámek ve správě Ludolfa von Wedel-Parlow.
Nový Berštejn v prvorepublikovém období. (Zdroj: Fotoarchiv manželů Slezákových, děkujeme za zprostředkování této fotografie)
Poválečné období je obdobím chátrání tohoto zámku, sídlila zde internátní škola, uvažovalo se dokonce o demolici zámku.2 V devadesátých letech zámek zakoupil Miroslav Slezák. Zámek se nacházel v naprosto zdevastovaném stavu. Manželé Slezákovi však během pěti let zámek velmi citlivým způsobem zrekonstruovali. V současné době zde provozují hotel. Jedná se o skvělý příklad záchrany kulturního dědictví.
Houska
Hrad Houska byl postaven před rokem 1316, v jeho držení se vystřídalo více rodů, nejprve Berkové z Dubé, poté Hrzánové z Harasova, za nichž zřejmě získal dnešní zámeckou podobu, následně opět Berkové z Dubé. Stejně jako Nový Berštejn po bělohorské bitvě připadla pánům z Valdštejna, nejprve Adamovi, poté Albrechtovi. V průběhu druhé poloviny sedmnáctého století měnila majitele často, až jí v roce 1700 koupil rod Kouniců. Kounicové na Housce nikdy nesídlili a není divu, že se Bohuslavu Balbínovi jevila Houska jako zřícenina.3
V roce 1924 zámek koupil senátor a ředitel Škodových závodů Josef Šimonek. V poválečném období sloužila Houska jako jeden z depozitářů Národní a universitní knihovny (Státní knihovny ČSR). Na konci 70. letech bylo rozhodnuto, že se zámek měl stát rekreačním objektem pracovníků Spolany Neratovice.
V devadesátých letech v restitučním řízení byla Houska navrácena rodině Šimonkových. Zámek je v jejich vlastnictví dodnes. Zámek byl zpřístupněn veřejnosti po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1999. Je cílem četných návštěv turistů, čemuž odpovídá i nabitý program především prázdninového období.4
Nový Falkenburk
Zámek byl vystaven před rokem 1572 zásluhou rodu Berků z Dubé, s jehož jménem je spjat velmi dlouhou dobu, až do počátku 18. století. Falkenburk poté držel nepříliš známý rod Pachtů z Rájova. Ti přestavěli zámek do barokní podoby. Během sedmileté války zámek sloužil jako lazaret a následovala dlouhá doba pustnutí. V roce 1900 koupil Falkenburk liberecký průmyslník Johann Mořic svobodný pán von Liebig.
Zámek byl zabrán v roce 1943 pro účely RSHA, po válce byl Johannu Liebigovi zámek zkonfiskován.5
Následovala situace velmi symptomatická pro toto období, kdy se hledalo využití památkových objektů. Zámek se stal výcvikovým střediskem Československých drah. Následně byl zámek využíván pro účely dětského domova, který na zámku ostatně sídlí dodnes. V roce 2001 zámek prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Mimoň
Mimoňský zámek byl původně vystavěn v renesančním slohu rodem Biberštejnů, v 17. století byl přestavěn do barokní podoby, která však byla z větší části zničena velkým požárem města v roce 1806. Zámek byl poté prakticky vystavěn znovu v klasicistním stylu6, toto období je již těsně spjato s rodem Hartigů, kterým patřil až do konce války.
Poválečné období je jednou z nejsmutnějších kapitol o péči o kulturní dědictví vůbec. Zámek byl využíván čs. armádou, po celé období objekt stále více chátral a chátral. Nicméně objekt stále podléhal památkové péči a ministerstvo kultury nechtělo upustit od tohoto ochranného režimu. Nakonec však o upuštění od památkové ochrany bylo vydáno a zámek měl být v roce 1985 odstřelen. Zámek měl být demolován v jednotlivých etapách, smutnou tečkou může být i to, že část náloží vybuchla samovolně po zažehnutí bleskem. Sutiny zámku byly navezeny na stavbu autobusového nádraží. Jedinou upomínkou na zámek je dnes existence zámeckého parku.7
Pokud není uvedeno jinak, fotografie pořídila autorka textu.
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl desátý, Boleslavsko. 3. vydání. Praha: Argo, 1997, s. 174-176.↩
[cit. 18. 8. 2015].↩
SEDLÁČEK, A. Hrady, s. 250-252.↩
[cit. 18. 8. 2015].↩
SEDLÁČEK, A. Hrady, s. 288-291, ↩
KŘÍŽOVÁ, Květa a kol. Zámek v Mimoni: zbytečně zbořená památka. Mimoň: Město Mimoň, 2013. s. 186-187.↩
Tamtéž, s. 19-24.↩