Knihy znovu nalezené: Shrnutí projektu

Publikováno 17. března 2016

Národní knihovna ČR je největší knihovnou v České republice a zaujímá vedoucí postavení v českém systému veřejných knihoven. V minulosti rovněž sloužila jako centrální instituce pro ukládání mnoha samostatných knižních sbírek pocházejících z různých zdrojů. Knihovna spravuje velký počet fondů. Její knižní fond je univerzální s celoevropským významem. Uchovává národní produkci, výběr zahraniční vědecké literatury, rozsáhlou sbírku historických dokumentů i speciální sbírky. Celkem spravuje a zpřístupňuje téměř sedm milionů dokumentů.

Vedle toho jsou součástí fondů knihovny i rezervní fondy, které se významně rozrostly v období po druhé světové válce. Jedná se o nezpracované fondy čítající několik set tisíc bohemikálních i nebohemikálních dokumentů u nichž je často původ nejasný.

Od ledna 2015 do května 2016 byl Národní knihovnou ČR iniciován projekt Knihy znovu nalezené, financovaný z EHP a Norských fondů, realizovaný ve spolupráci s norským partnerem – paměťovou institucí Stiftelsen Arkivet. Cílem projektu je uskutečnit první výzkum nebohemikální části rezervních fondů. Projekt si dal za svůj cíl udělat první sondu do nebohemikální části rezervních fondů. V rámci projektu bylo zpracováno více než 12 000 svazků z těchto fondů. Projekt byl prezentován na webových stránkách, v rámci přednáškového turné a závěrečných seminářů, i prostřednictvím virtuální a fyzické výstavy. Vedle toho byla zpracována právní analýza dokumentů a učiněn základní historický výzkum, který se dotkl zlomku této kolekce.

V dějinách Národní knihovny se promítaly velké historické události. Po vyhlášení protektorátu a podzimním uzavření českých vysokých škol zůstala knihovna uzavřena pro české čtenáře, kteří měli nadále přístup pouze na zvláštní povolení německého komisaře. Z důvodu protiletecké ochrany byly v průběhu války evakuovány fondy knihovny na venkov – do Zlaté Koruny, do Horažďovic, do Pohledu u Havlíčkova Brodu a nakonec i na hrad Karlštejn. Vedle toho byla část fondů přestěhována z vyšších pater sídla knihovny, Klementina, do nižších pater. Po skončení války čekal tedy knihovnu velký úkol, kdy za obecného nedostatku dopravních prostředků musela tyto fondy dopravit zpět.

Kromě toho však musela dostát daleko většímu úkolu. V poválečném období bylo nejvyššími státními představiteli rozhodnuto o potrestání válečných zločinců několika způsoby. Všichni Maďaři a Němci byli obecně označeni za nepřátele republiky a měli nést kolektivní vinu za rozpoutání války. Jejich potrestání zahrnovalo i ztrátu majetku, a to ve dvou krocích. Nejprve byl jejich majetek dán pod národní správu, posléze konfiskován pro Československo. Tyto konfiskace zahrnovaly veškeré umělecké předměty včetně knih. Národní knihovna (tehdy Národní a universitní knihovna) byla pověřena zajištěním tohoto knižního majetku v průběhu roku 1945.

While securing four North Bohemian castles - Houska, Mimoň, Nový Berštejn and Nový Falkenburg - it was found that the books stored there (more than half a million of them) were property confiscated from enemies of the Reich by the Reich Main Security office (RSHA). These books originally belonged to various associations, religious societies, theosophical societies and especially masonic lodges, which were suppressed immediately after the Nazis came to power. However, there was also property appropriated all over Europe from the above mentioned societies. After sorting the books at these castles, this property was returned to the countries of origin, with the exception of German property, which was considered the property of the enemy.

Při zajištění čtyřech severočeských zámků – Housky, Mimoně, Nového Berštejna a Nového Falkenburgu bylo zjištěno, že knihy zde uskladněné (jednalo se o více než půl milionů knih), pocházely z majetku zabaveného nepřátelům Říše organizací RSHA. Tyto knihy patřily původně různým spolkům, církevním společnostem, teosofickým společnostem a hlavně zednářským lóžím, které byly v Německu potírány ihned od nástupu nacistů k moci. Našel se zde však i majetek, který byl uchvácen výše zmíněným skupinám z celé Evropy. Po vytřídění těchto zámků byl majetek restituován zpět podle zemí jejich původu, ovšem vyjma majetku německého, který byl považován za nepřátelský. Na jaře následujícího roku začal úřadovat Fond národní obnovy, který měl za úkol zkonfiskovaný majetek zhodnotit. Ve věci knih však došlo k rozhodnutí, že knihy před jejich prodejem budou vytříděny pro potřeby československých vědeckých institucí. Na tomto třídění se následně až do konce 40. let podílela i knihovna. V průběhu těchto let bylo Národní knihovnou vytříděno přes 12 milionů knih. Nemáme však informace o přesném počtu knih, které knihovna tímto způsobem získala, ani jaký přesný počet knih byl distribuován vědeckým institucím, ať již univerzitním knihovnám, vědeckým knihovnám, či knihovnám muzeí a dalších institucí.

Většina knih nabytých tímto způsobem skončila v rezervních fondech. Pouze malé procento bylo začleněno do aktivních fondů knihovny. V následném období pak knihovna fungovala i jako instituce přebírající vyřazené knihovny dalších organizací, především státní provenience.

Dnes můžeme původní vlastníky těchto knih zařadit do několika kategorií. Jsou zde zastoupeny říšské knihovny evakuované na území protektorátu, potažmo Sudet, administrativní knihovny (tedy knihovny vzniklé pro úřední potřeby), knihovny českých a německých vysokých škol, knihovny nacistických organizací a knihovny soukromých osob. Často známe pouze jejich hypotetické cesty. Méně často jsme již zpraveni o konkrétních osudech těchto knih. A právě tomuto výzkumu by měla být do budoucnosti věnována větší pozornost.