Prof. MUDr. Antonín Veselý

Publikováno 15. září 2016

lékař internista – univerzitní profesor – zakladatel české lékařské propedeutiky – přednosta propedeutické kliniky v Praze – dlouholetý člen Spolku českých lékařů a Ústřední jednoty českých lékařů – spoluzakladatel Masarykovy ligy proti tuberkulóze
* 17. ledna 1863 Beroun - † 27. května 1932 Praha

Narodil se 17. ledna 1863 v Berouně do rodiny řeznického mistra Erazima Veselého a jeho manželky Anny Veselé (roz. Konvalinské). Studoval v Příbrami a na Akademickém gymnáziu na Starém městě v Praze, kde maturoval 22. června 1883. Jeho spolužáky byli např. pozdější český klasický filolog a archeolog, děkan Filozofické fakulty c. k. české Karlo-Ferdinandovy univerzity v letech 1914‒1915, prof. PhDr. František Groh (1863−1940), dále český právník, profesor dějin soukromého a veřejného práva ve střední Evropě na Právnické fakultě c. k. české Karlo-Ferdinandovy univerzity Miloslav Stieber (1865−1934), či český právník, historik, dlouholetý zaměstnanec a od roku 1907 ředitel Archivu hlavního města Prahy Josef Teige (1862−1921).

Od zimního semestru 1883−1884 se Antonín Veselý stal posluchačem Lékařské fakulty české c. k. Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a po složení rigorózních zkoušek – první 25. května 1888, druhé 15. ledna 1889 a třetí 29. dubna 1889 – byl 6. května 1889 promován doktorem medicíny („veškerého lékařství“). Poté působil od 9. května do 30. září 1889 jako externí lékař na české chirurgické klinice vedené prvním děkanem c. k. České Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, prof. MUDr. Vilémem Weissem (1835‒1891), sídlící v areálu c. a k. Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí v Praze. Od 1. října 1889 do 1. srpna 1890 byl zaměstnán na téže klinice jako operační elév, přičemž absolvoval povinný tříměsíční kurs v c. k. Královském českém zemském ústavu pro choromyslné. Dne 19. listopadu 1890 byl jmenován sekundárním lékařem II. třídy a od 7. dubna 1893 do 30. září 1893 I. třídy na očním a I. vnitřním oddělení c. a k. Všeobecné nemocnice v Praze. Od 1. října 1893 do 30. září 1898 působil jako asistent na I. české lékařské klinice c. k. Karlo-Ferdinandovy univerzity přednosty a primáře interního oddělení, zakladatele českého vnitřního lékařství a spoluzakladatele Spolku českých lékařů a Časopisu českých lékařů (ČČL, také Časopis lékařů českých), c. k. dvorního rady, prof. MUDr. Bohumila Jana Eiselta (1831‒1908).

Během své lékařské a asistentské praxe se Antonín Veselý zúčastnil několika zahraničních studijních pobytů, které měly vliv na jeho odborné vědecké a publikační zaměření (např. Medicinská Rus, Rozpravy České akademie, 1894). V roce 1893 absolvoval pobyt na Institutu experimentální medicíny v Petrohradě a v roce 1897 dlel v Německu, Dánsku a Švédsku. Dne 12. srpna 1898 byl habilitován docentem na I. české lékařské klinice pro obor speciální pathologie a therapie vnitřních nemocí po absolvování habilitační přednášky na téma Roentgenovy paprsky ve službě diagnostiky chorob vnitřních a dále po předložení habilitační práce s názvem O účinku různých produktů tuberkulosního bacilla na tuberkulosu lidskou a experimentální (Rozpravy České akademie, 1898) společně s dalšími vydanými odbornými studiemi, např.: Dva případy prudké otravy nitrobenzolem: Zhojení (ČČL, 1892), O choleře asijské (ČČL, 1892), O léčbě koktání (ČČL, 1895), Tři případy Friedrichovy nemoci (ČČL, 1895), Příspěvek ku klinice primárních nádorů srdce a k etiologii positivního tepu venosního (Rozpravy České akademie, 1896), Závrať, strnutí a stočení šíje, pohyby otáčivé podmíněné primárním hnisáním v labyrintu ucha u králíka (ČČL, 1897), Případ karies bederních s neobyčejným vývinem abscesu psoatických oboustranných (ČČL, 1897), společně s akademiky Kimlou a Poupětem Příspěvek ku poznání bacilla tuberkulossy a jeho produktů (Rozpravy České akademie, 1898). […] Mimo tyto práce uvádí v úctě podepsaný [Antonín Veselý], že vykonal ještě řadu přednášek, demonstrací, kritik a referátů vědeckých jednak ve schůzích Spolku českých lékařů, o nichž zprávy uveřejněny v protokolech společnosti této, jednak v Časopise českých lékařů.

V letech 1898‒1904 působil Antonín Veselý jako soukromý docent vnitřního lékařství, přičemž […] Po dobu své docentury konal pilně přednášky vztahující se hlavně ku klinické propedeutice, což při tehdejším velkém počtu posluchačů bylo těmto k nemalému užitku. Mimo ti byl v této době velmi intenzivně vědecky činný. V letech 1898‒1903 byl Antonín Veselý redaktorem Časopisu českých lékařů, osvědčil se coby agilní organizátor a přednášející na III., IV. a V. sjezdu přírodozpytců a lékařů. Účastnil se mnoha lékařských sympózií a sjezdů v cizině, přičemž na některých z nich vystoupil jako přednášející: Paříž a Moskva (1900), Krakov a Neapol (1901), Sofie a Krakov (1911).

Dne 16. června 1904 byl jmenován „mimořádným profesorem“ a dne 4. prosince 1909 „skutečným mimořádným nehonorovaným profesorem“. V dubnu 1913 reagovalo Ministerstvo kultu a vyučování na vzrůstající nutnost české lékařské fakulty týkající se vyučování lékařské propedeutiky, jejíž pražská klinika existovala pouze při německém Ústavu pro experimentální pathologii a […] Potřebám české lékařské fakulty pražské vyšlo jen potud vstříc, že r. 1913 byl dán dvěma mimořádným profesorům této fakulty učebný příkaz, odbývati v každém semestru nejméně tříhodinn kolegium z klinické propedeutiky, a to prof. A. Veselému na I. lékařské klinice a prof. L. Syllabovi na II. lékařské klinice. „Učebný příkaz“ z klinické propedeutiky s praktickými cvičeními z „elektrologie a radiologie“ obdržel Antonín Veselý 11. dubna 1913.

Před I. světovou válkou působil Antonín Veselý také jako jednatel Českého zemského pomocného spolku pro nemoci chorobami plicními v Království českém, dále byl jednatelem Spolku českých lékařů, a také se stal spoluzakladatelem České lázeňské společnosti luhačovické. Dále publikoval své přednášky a výsledky vědecké činnosti, např.: Roentgenovy paprsky ve službě diagnostiky chorob vnitřních (ČČL, 1899), Stykmografie v praksi (Lékařské rozhledy, 1903), Topografická perkuse srdce a methody určování skutečných rozměrů srdce (ČČL, 1906). Po dobu sedmi let se také podílel jako spoluredaktor na přípravě Slovníku lékařského.

Oženil se s dcerou velkoobchodníka z Prahy Julií Marií (roz. Rottovou) a dne 26. dubna 1905 se jim narodil syn Ivan Veselý, který se za nacistické okupace zapojil do odboje, za což byl dne 4. června 1942 výnosem stanného soudu popraven v Kounicových kolejích v Brně.

V období I. sv. v. byl Antonín Veselý od 7. října 1914 do 27. srpna 1919 přednostou („velitelem“) Infekční vojenské nemocnice na Karlově v Praze. […] Za světové války od r. 1914 do r. 1919 zařídil a vedl jako velitel infekční nemocnici na Karlově v Praze, kterou prošlo tisíce různých případů infekčních, a kterou po převratu přeměnil na nemocnici tuberkulosních nemocí.

Po vzniku Československa působil Antonín Veselý nadále jako mimořádný profesor vnitřního lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy s povinností vyučovat lékařskou propedeutiku a také se věnoval problematice tuberkulózy. Nutnost zřídit samostatnou kliniku k vyučování klinické propedeutiky a k praktické přípravě mediků byla po válce stejně naléhavá jako v předchozích letech. […] Posluchárny obou interních klinik české lékařské fakulty jsou přeplněny, tři docenti poklepu a poslechu mají posluchačů mnohem více, než jich mohou naučiti, pro množství studentů nestačí ani pravidelné odpolední visity, jež na obou klinikách 3x týdně odbývají asistenti i sekundární lékaři obou klinik. Při tom klinický učitel pořád a pořád naráží na to, že posluchačům chybí potřebná průpravná znalost základních klinických pojmů, jimž by právě měla učiti klinika propedeutická, jakož i znalost nejdůležitějších začátečních metod vyšetřovacích, palpace, perkuse a auskultace. Za daného stavu věcí, za ohromného návalu posluchačů na naší fakultu, našinců i cizinců, se zřízení propedeutické kliniky stalo nezbytným a naléhavým požadavkem dne. Na základě doporučení komise pro zřízení propedeutické kliniky adresované profesorskému sboru Lékařské fakulty UK byl podán Ministerstvu školství a národní osvěty návrh na ustanovení propedeutické kliniky a jmenování Antonína Veselého jejím přednostou. Dne 18. července 1921 bylo návrhu vyhověno a Veselý se stal přednostou nově vybudované kliniky, jež byla za jeho výrazného úsilí (např. zajištění prostor, asistentů) otevřena veřejnosti v prosinci 1921. Zároveň pronesl vstupní přednášku na téma Česká propedeutická klinika a její program (vyšlo v ČČL, 1921). Dne 16. února 1925 s účinností od 28. října 1924 byl Antonín Veselý jmenován dekretem prezidenta T. G. Masaryka řádným profesorem lékařské propedeutiky na Lékařské fakultě UK. V březnu 1932 byl Antonín Veselý jmenován také řádným profesorem pro odbornou patologii a terapii nemocí vnitřních. Jako přednosta propedeutické kliniky působil až do svého úmrtí v roce 1932.

Kromě výše zmíněných přednášek, účastí na sympóziích, členství ve spolcích a publikovaných odborných studií, bylo nejvýznamnějším autorským počinem Antonína Veselého vydání dvousvazkové učebnice pro posluchače lékařství i praktické lékaře nazvané Klinické vyšetřovací methody a lékařská technika, jež byla vydána v letech 1902 až 1907 a v první polovině dvacátých let se dočkala obnoveného a doplněného vydání.

Organizační talent Antonína Veselého se uplatnil také v rámci I. lékařského sjezdu zdravotnicko-sociálního v Praze (1919), na němž působil jako generální sekretář. Dále byl generálním sekretářem I. balneologického sjezdu československého v Praze, prezidentem sociálně-lékařského sjezdu v Mukačevu (1922), místopředsedou organizačního komitétu I. sjezdu protituberkulózního v Praze (1923), členem Ústřední jednoty českých lékařů a výrazně se angažoval při vzniku Masarykovy ligy proti tuberkulóze, jejímž se stal posléze místopředsedou. Zúčastnil se také lékařských sjezdů v Monaku (1920) a v Bruselu (1922). […] S prof. Pešinou a drem Semerádem založil r. 1900 „Comité medicale slave“ a spolupůsobil vydatně při všech důležitých akcích tohoto malého, ale ohromně důležitého sdružení, které zasahovalo do kulturního života lékařského všech slovanských národů a jehož důležitost nepominula obnovením naší samostatnosti.

Dále byl Antonín Veselý čestným členem Towarzystva lekarskiego Krakowskiego, dopisujícím členem Sboru liečnika kraljevina Hrvatské i Slavonije, členem Balneologické společnosti československé v Praze (zároveň redaktorem jejího věstníku), membre conseilleur de l´union internationale contre la tuberculose à Paris, čestným členem Jugoslávského lékařského družstva v Bělehradě a majitelem řádu sv. Sávy druhé třídy s hvězdou. Zemřel 27. května 1932 ve věku šedesáti devíti let. Pohřben byl do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech.

Poznámkový aparát, kde budou uvedeny zdrojové dokumenty, bude uveřejněn ve sborníku všech medailonků, který plánujeme vydat během podzima 2016. Děkujeme za pochopení.